S muži to není vždycky na nejlehčí. Vzpomínám si, když jsem měla svého partnera, tak on byl takový, že by stále jenom někde běhal a jenom stále někde seděl v hospodě anebo chodil někam na zábavy a věřte, že tohle nebylo vůbec na mě. Také jsem někdy chtěla sedět doma, odpočívat doma anebo se s partnerem jenom tak koukat na televizi, jenomže tohle je můj partner nikdy nechtěl. Můj partner byl spíše na to, aby se někde bavil s kamarády. Já bych mu tam také nevadila, ale on říkal, že nechce přece své mládí strávit někde jenom doma. A nejhorší na tom bylo, když on si usmyslel, že chce dítě, ale sám ihned řekl, že s ním sedět doma nebude, že s ním budu na mateřské já a že on bude chodit na zábavy a do práce a tak podobně.
S tímhle jsem absolutně nesouhlasila. Jak tohle vůbec může partner říct a už takhle dopředu opravdu? Takhle to má každý muž? Kdyby to měl každý muž, tak si myslím, že asi žádné děti nejsou. Nebo já se tohle absolutně nedokáži vysvětlit. Kdybych ale měla srovnat svého bývalého partnera a mého bratra, tak je to jako nebe a dudy. Je to jako oheň a voda. Můj bratr stále by chtěl jenom sedět doma s dětmi a svou partnerkou a užívat si normální romantiku anebo rodinný život.
Nechápu, proč můj partner nechtěl z toho alespoň půlku, třeba jenom jeden jediný den v týdnu věnovat pouze jenom mě, i když zatím dítě nemáme, tak by se přece mohl jeden den v týdnu věnovat pouze mě. Jenže on tohle nechtěl, vždycky to vydržel tak hodinu, maximálně více o trošku, ale jinak bych chtěl být stále s kamarády anebo ve společnosti nějaké velké party lidí. Ale co je na tom špatného, že třeba bude trávit jednu noc anebo jeden celý den, celých čtyřiadvacet hodin jenom se mnou. Se svou partnerkou. A tak to nakonec nebylo vůbec pro mě. A já jsem se se svým partnerem musela rozejít. Opravdu už jsem tohle nesnesla a chtěla jsem také nějaký romantický partnerský život.